Výlet na Gutštejn
Chvíli po zkouškách se na facebooku objevila pozvánka na několikadenní výlet po zříceninách západních Čech. I přes fakt, že mělo jít o nejteplejší víkend a většina lidí by raději zůstala doma, našlo se šest odvážlivců, kteří potvrdili účast.
Pátek 2.července
Vycházelo se v 16h. z Tlučné, kde jsme si nakoupili minerální vody a pečivo. V doufání, že se snad ještě někdo odhodlá jít s námi, jsme čekali do půl páté. Nikdo další bohužel nedorazil a tak skupina ve složení Petra Z., Petra B., Lukáš H., Zbyněk P. a Lenka Ž. vyrazila napříč lesy a loukami po modré značce směr Buben. Až na menší boj s křovinami poblíž Myslinky probíhala cesta celkem dobře a něco kolem půl sedmé jsme dorazili na cílové místo.
Nocování
Jasně, nabízela se možnost nocovat poblíž hradu nebo přímo u řeky, ale připravené ohniště, lavička a tak i trochu únava zvítězily. Bylo jasno, nocuje se na hradě. Opekli jsme klobásky, poklábosili, došlo i na Lukášovo půlhodinovou snahu vyfotit světlušky a tak nějak vůbec se na Bubnu vyfotit. Dva stany pro pět lidí bohatě stačily a tak znaveni s vidinou sobotní 25km trasy usínáme. V brzkých ranních hodinách (asi tak mezi půl třetí až třetí) se dva totálně opilí, zhulení „nevím jak jejich stav popsat” mladíci rozhodli zříceninu také navštívit. Některé jejich hlášky myslím, že nikdy nezapomenu. Jak rychle přišli, tak i odešli a my se mohli konečně v klidu vyspat.
Sobotní improvizace a večer na hradě
V sobotu bylo již od ranních hodin opravdu obrovské vedro a jít 25km na Gutštejn bylo naprosto nepředstavitelné. U rozcestníku jsme se rozhodli obětovat dopoledne Hracholuské přehradě a alespoň si dát něco teplého k obědu. Osvěžující voda, pivko k obědu a venku teplota stále stoupala. Všem už bylo jasné, že pěšky na Gutštejn s desetikilovými batohy a v letních vedrech zkrátka nedojdeme. Z informační cedule a za pomoci jízdního řádu jsme usoudili, že si zkrátíme polovinu cesty jízdou vlakem. Chvíli na to se nám ozval Filip Š., že tímto vlakem za námi přijede. Času bylo dost a tak malá zastávka u Zbyňkovo kolegy z práce přišla vhod. Doplnili jsme zásoby vody, někteří se vykoupali v bazénu a pokračovali na vlak, kde se k nám přidal Filip. Po pár kilometrech ve vlaku vystupujeme na nejzapadlejší zastávce Světa (Strahov) a naše kroky míří na hrad Gutštejn. Netrvá dlouho a Filipovo cesta se ukazuje jako správná. Cíl mise splněn! Malý výčep poblíž hradu vybízel k posezení u vychlazeného pivka. Vzhledem k tomu, že jsme o pěkné tábořiště přímo před hradem nechtěli přijít jinými výletníky, část výpravy zůstala u zříceniny a zbytek s příslibem okamžitého návratu šel pro pivko a něco dobrého na zub. Po hodině a půl se „pivní” výprava vrátila, udělal se oheň a za zvuků kytary se jedlo, pilo, no jednoduše vše, co k táboráku patří. Našli se i tací, kteří měli jistou potřebu prozkoumat hrad včetně jeho okolí. Jediné, co stojí za zmínku je věž, na jejíž vrchol se opravdu nejde dostat. Něco málo po půlnoci se celá banda uchyluje ke spánku, někteří do stanů, jiní pod širé nebe.
Hledání vody
Ráno bylo opět slunečné a i přes Filipovo varování, že musíme vyjít dokud Slunce ještě tolik nepraží, podnikáme zastávku u stánku s jídlem a vodou. Po pár kilometrech na rozpálené asfaltce je vidina koupání stále příjemnější. Po půl hodině klidného bloudění zjišťujeme, že vybraná cesta byla špatná. Možnost návratu na původní cestu řeší Petra Z. několika set metrovým výstupem na jehož konci je opravdu „naučná stezka” směřujíc k zatopenému lomu. Poslední odpočinek, posledních pár fotek a ve finále i lom, u něhož je na každých deseti metrech plotu cedule „zákaz vstupu”. Poměrně velké množství lidí a stánek Gambrinus trochu překvapil, ale nám šlo pouze o průzračně čistou vodu. Vor, který byl během pár minut obsazen piráty Narama Plzeň, potěšil mnohé dvakrát tolik.
Cesta zpět
Z lomu směřovali naše kroky do Konstantinových Lázní, kde jsme se usadili ve Filipem vybrané Pizzerii. Po výborném jídle nikdo nepochybuje o kvalitách tohoto výletu. Jen tak si ležíme v parku, čekáme na vlak a vyprávíme zážitky z celého čundru. Ve vlaku ještě dostáváme od Lenky suvenýr v podobě „zvadla” a v Plzni se plni zážitků loučíme.
Zbývá jen doufat, že se podaří opět něco podobného naplánovat 
.
Moc pěkný. Kdybych si zrovna neužíval PLoučnici, přidal bych se k Vám